Kdo zaplatí odškodné za Rathovu vazbu?

Přiznám se, že jsem delší čas koketoval s myšlenkou, napsat pár slov k loňské amnestii Václava Klause. Chtěl jsem udělat něco jako hodnocení s ročním odstupem. Nakonec jsem od tohoto záměru upustil, protože Klausova amnestie je stále velmi živá. Naše média jsou v připomínání exprezidentova pardonu velmi čilá. Otázku, zda je to záměr, nedostatek témat či odvádění pozornosti jinam, nechme v tuto chvíli stranou. Nicméně kauza Davida Ratha mě přinutila, přeci jen svůj záměr přehodnotit a k amnestii, respektive jejímu hlavnímu sdělení, se vrátit.

Případ Davida Ratha snad není nutné šířeji představovat a rozebírat. Rozhodně nemám v plánu, se pana exhejtmana zastávat. Jeho provinění je vcelku jasné. Nelze ani protestovat proti tomu, že byl zatčen a umístěn do vyšetřovací vazby. V dané situaci si neumím jiný postup policie snad ani představit. Co však stojí za zamyšlení je délka oné vazby. David Rath strávil ve vazbě zhruba 18 měsíců. Ústavní soud rozhodl, že soudy porušily lidská práva pana exposlance, když mu loni prodlužovaly vazbu. Ústavní soud svým verdiktem otevřel cestu k odškodnění. A hádejte, kdo to odškodnění zaplatí. Ano, máte pravdu, pokud sázíte jmění na to, že to bude náš starý dobrý daňový poplatník. To se nám to panečku soudí, obviňuje a vyšetřuje, když jsme nepostižitelní!

David Rath nikoho nezavraždil. Neplánoval atentát na prezidenta a ani neměl v plánu vyhodit do povětří pražské metro. Přesto byl 1,5 roku ve vězení. Není zde něco špatně? To si opravdu zasvěcené osoby myslely, že David Rath uteče? Nebo prodlužováním vazby plnily celospolečenskou objednávku? Těžko říci, kde je vlastně pravda. Kdyby byl Rath držen ve vazbě po dobu sbírání a zajišťování důkazů, pak by se dalo souhlasně zamručet, že to je asi správný postup. Ale Rathův případ je už řadu měsíců projednáván u soudu. Tak proč ho dále držet za mřížemi? Přikláním se k názoru, že více než o hrozbě Rathova útěku, je to o pocitu vlastní neomylnosti a nadřazenosti těch, kteří mají Rathovu kauzu na starosti. Tito lidé se rázem ocitli v záři reflektorů, protože dostali za mříže vrcholného politika. Obyčejný člověk tak mohl v praxi vidět, že spravedlnost opravdu funguje. Tím samozřejmě neříkám, že je Rath nevinný. To raději opět zdůrazňuji. Zkrátka si jen myslím, že by se mělo měřit všem stejně.

V úvodu jsem zmínil amnestii prezidenta Klause. Troufám si tvrdit, že hlavní myšlenkou amnestie bylo ukázat, jak špatně pracují policisté, státní zástupci a soudci. Aboliční část amnestie zastavila trestní stíhání, které trvalo více jak 8 let. Celkem se jednalo o stíhání 265 lidí. Prakticky jedna malá obec byla trestně stíhána více jak 8 let. Netvrdím, že zde nebyl důvod pro trestní stíhání. To posuzovat nehodlám. Ale řešit cosi přes 8 let? To už je dost silná káva. A vidíte, kritika se snesla na Klause za to, že pustil tuneláře a podvodníky. Mediokracie a soudcokracie si jdou na ruku. Novináři zajišťují posvátný obdiv a na oplátku získávají části odpolechů, výpovědi svědků či rovnou celé spisy. Zkrátka ruka ruku myje.

K tomuto tématu by se dalo říci mnohé. Možná by z toho mohla být i kniha. A možná by to vydalo i na dva díly. Takovou ambici však nemám. Chtěl bych jedinou věc, aby všechny složky naší spravedlnosti byly odpovědné za svou činnost i nečinnost. A proč? No protože vše platíme ze svých daní. A když si člověk platí nějakou službu, chtěl by odpovídající kvalitu. Realita je zatím taková, že za hodně peněz máme málo muziky a i to málo hraje kapela falešně.

Psáno pro www.eportal.cz